Psychoterapie s pomocí psychedelik
Od 19. ledna nastupuji jako dobrovolník do studie v NUDZ (Národní ústav duševního zdraví), kde podstoupím psychoterapii s pomocí psychedelik. Ta intenzivní část trvá dva týdny, které strávím přímo v NUDZ, následovat bude několik měsíců dlouhá následná ambulantní péče. Proč tak dlouho?
Psychedelický zážitek totiž umožní člověku ponořit se opravdu hluboko do svého nitra, do míst, kam není snadné se dostat (a kde také bývají schované právě ty věci, které odmítáme a máme tendenci vytěsňovat). Proto je studie robustní, v tom smyslu že před zahájením musí každý účastník projít sérií testů a konzultací s psychiatry, psychology a psychoterapeuty. Pak následuje samotné sezení, kde se podává aktivní látka. Dále dva týdny hospitalizace, kdy je cílem integrace zážitku. Následuje již zmíněná následná péče, která trvá několik měsíců a spočívá v plánovaných setkáních s terapeuty buď v NUDZ nebo online. Každý účastník tak dostane maximální podporu na jeho cestě k hlubšímu poznání.
Proč zrovna já a proč zrovna tato studie? To je snadné. Kovářova kobyla. Jsem psychiatrický pacient od svých 25 let. Je za tím má hypersenzitivita – přecitlivělost. S tou se potýká mnohem více lidí, než byste si mysleli (uvadí se, že až 25% populace). Naprostá většina z nich to maskuje nebo všemožně tlumí. Hypersenzitivita není nic závažného a nevyžaduje žádnou agresivní léčbu, do té doby než… Marek Eben o tom zpívá v jedné ze svých písniček: "Osud si se mnou jen hrál, pak si vzal boty se špičkou. Rázem mě do bláta hnal, nevysypanou cestičkou…"
Takže když se na naší cestě objeví nějaký ten hrbolek, tak to nás - přecitlivělé - může docela slušně rozkolísat. To je důvod, proč se svou psychikou už delší dobu zaobírám a také je to důvod, proč mě vybrali do studie.
Proč psychedelika? Protože neuroplasticita. Představte si svuj mozek jako les a neurony jako stromy v něm. Hustý les plný stromů! Tyto stromy mohou být propojené pěšinkami – po nich se posílají zprávy. Když je pěšina nejasná, je těžké po ní projít. Když po ní chodíte každý den, vyšlape se a je rychlá a zřejmá. Neuroplasticita je schopnost lesa vytvářet nové cestičky a opravovat staré (také ty nepoužívané nechat zarůst). To je zcela přirozená funkce mozku, umí a dělá to mozek každého jednoho z nás. Problém je v tom, že - pokud se budeme držet příkladu s lesem - les je velký a vyšlapat novou cestičku dá hodně práce. Psychedelika mají zázračnou schopnost tento proces nesmírně urychlovat. Někteří mohou namítat, že zrychlení těchto přirozených procesů může být kontraproduktivní. Možná. Zatím se to ale nepotvrdilo. Výsledky studií ukazují přesný opak - neuvěřitelně to pomáhá, pokud se to dělá správně (úspěšnost je 70%, tedy sedm z deseti lidí zaznamená zlepšení svého stavu ihned po první terapii). Proto jsem opravdu hrdý na to, že můžu být součástí studie, která jednou jistě otevře mnoha lidem dveře ke zlepšení jejich psychického zdraví.
Výzkum i ústav vede profesor Jiří Horáček – velice zajímavý člověk. Chcete si poslechnout nějaké jeho myšlenky? Můžete třeba zde.
Tolik tedy k mojí účasti v tomto bohulibém projektu. Na závěr snad jen jeden rychlý apel - pokud i na vás někdy doléhá vaše psychika, nenechávejte si to pro sebe a nebojte se o tom mluvit. Je to běžná součást našich životů a je úplně zbytečně tabuizovaná. Víte, jak pokračuje ta písnička od Marka Ebena? "Jenže mě stejně je do ejchuchu, jsem sice v blátě ale na vzduchu."
Přeji vám všem, ať se také na vzduchu radujete a ať jsou vaše cestičky krásně vyšlapané.