Moje ranní rutina
Moje ranní rutina: pícháky, kolo, studená voda a meditace
Ve videu vám ukazuji svoji ranní rutinu. Tady stručně vysvětlím, proč jednotlivé věci dělám a co mi přinášejí.
Krátce po probuzení se pořádně napiju vody — klidně půl litru. Po noci je důležité doplnit tekutiny. Hezky mě to probere a pomůže nastartovat den. Mobil zatím nechávám v režimu Nerušit. Svět pár minut počká.
Pak se pomalu přesunu na podložku s akupresurními výstupky. Ta moje je pořádná — od krku až po chodidla a má zhruba osm tisíc "pícháků". Není to zázračná léčba všeho, ale mně příjemně stimuluje kůži, uvolní záda a pomůže vnímat tělo. Ze začátku je to intenzivní, pak se dostaví zvláštní, ale velmi příjemné uvolnění.
Akupresuru kombinuji se světelnou terapií. Do obličeje mi svítí lampa s bílým světlem o intenzitě 10 tisíc luxů. Používám ji ráno, protože jasné světlo podpoří bdělost, nakopne serotonin a pomáhá tělu lépe nastavit cirkadiánní rytmus — tedy naše vnitřní biologické hodiny. U světelné terapie je důležitá pravidelnost. Pod sebou mám tedy tisíce pícháků, nad sebou tisíce luxů — a u toho si čtu. Teď zrovna Verneovku.
Po akupresuře a světle sedám na kolo. Mám několik oblíbených okruhů: malý přes Třeboc, střední přes Třeboc a Úlovice, a větší přes Kroučovou směrem na Brodec a Břínkov. Podle času a chuti si vyberu trasu.
Kolo miluju. Je to pro mě aktivní odpočinek: hlava si vyčistí, tělo pracuje, člověk se příjemně unaví a zároveň nabije energií. Pohyb navíc často zlepší náladu (endorfiny). Elektrokolo nemám — pěkně po staru, vlastní silou.
Po návratu si podle toho, jak se cítím, dám krátký silový trénink, protažení nebo yin jógu. Někdy všechno, jindy ne. Nejde mi o dokonalý plán za každou cenu, ale o pravidelný pohyb a o to, dát tělu to, co ten den potřebuje.
Pak sprcha. Na konci dvě minuty studená. Ze začátku je to nepříjemné, ale tělo si postupně zvykne. V zimě je to na chalupě úplně jiná liga — voda z lesního pramene umí být opravdu ledová.
Studená sprcha mě hlavně rychle probere a po ní se cítím svěže. Výzkum ukazuje, že chlad může zvýšit bdělost a zlepšit náladu (dopamin). Stačí začít pozvolna, poslouchat tělo a nepřehánět to a postupně navyšovat.
A pak přichází konečně zklidnění. Tělo je probuzené, příjemně unavené a hlava má prostor se zastavit. Usedám k meditaci — konkrétně k vipassaně. Někdy na patnáct minut, někdy na hodinu. Podle času a možností.
Meditace pro mě není o tom úplně "vypnout" myšlenky. To nejde jednoduše na povel. Spíš se učím myšlenky pozorovat, nenechat se každou z nich okamžitě odnést a vracet pozornost k dechu nebo vjemům v těle.
Je to vlastně podobné jako jízda do kopce. Na kole víte, co vás čeká: šlapat, dýchat, nevzdat to. V meditaci je výzva v hlavě — zůstat chvíli v tichu, i když mozek nabízí deset jiných věcí, které by bylo "nutné" řešit právě teď. Kontinuální praxe je klíč. Nejde o výkon. Znovu a znovu k dechu.
No a pak už do sebe hodím tři nebo čtyři míchaná vejce, pořádnou porci kimchi, natáhnu černé terapeutické montérky a vyrážím za vámi :)
S masážemi začínám okolo deváté hodiny. Cítím se skvěle, mám energii a jsem připravený ji sdílet při terapii, masáži nebo společné práci na tom, abyste se i vy cítili ve svém těle lépe.
A jak vypadá vaše ranní rutina? Máte nějaký rituál, bez kterého nezačínáte den?